U nás před domem v Bystrci otevřeli nové bistro Bratrs. A protože tam skvěle vaří a skamarádili jsme se, tak jsem se rozhodl jim k otevření udělat malé přáníčko. Jsou to 3 skvělí kluci: Karel, Tomáš a Adam. Jmenují se Bratrs a jejich signature dish jsou hranolky, tak jsem to všechno zkombinoval dohromady a vyšlo z toho toto přáníčko.

V tomhle návodu vám popíšu principy a techniky, které jsem použil, abyste si dokázali vyrobit své vlastní originální posouvací přáníčko a nebo třeba vizitku.

Materiál a nástroje

• 0.6mm překližka (použil jsem jednu desku 600x300 mm)
• Herkules
• Papírová páska
• Speedy 400 (120W)

Myšlenka

První nápad byl nějak zkombinovat jejich jméno v logu BRATRS s jejich jmény Karel, Tomáš a Adam. Došlo mi, že v BRATRS je už A a T a že pro K je celkem podobné písmenko R. Takže jsem se rozhodl z BRATRS udělat K+A+T.

Protože šlo o přáníčko, tak jsem chtěl, aby text přání vyjel a zbytečná písmenka odjela pryč. Písmena A a T byla ale blízko u sebe, takže jsem je potřeboval ještě posunout od sebe a tím vznikl ten převod z vertikálního na horizontální posun.

Pak jsem ještě vymýšlel, jakým způsobem budu na přáníčko tlačit, aby se otevřelo, až jsem přišel na to, že nejlepší bude vzít jejich hranolku a namočit ji do dipu :-).

Proof of concept

Základem hýbacího přáníčka je pohyb :-). Přišlo mi fajn, že když ho vysunu vertikálně, tak že se mi něco jiného posune horizontálně. Je to něco, co člověk intuitivně nečeká, zvlášť od tak malého a tenkého přáníčka. Princip je převést vertikální pohyb na horizontální pomocí šikmé hrany. Vyzkoušel jsem si různé úhly, abych věděl, kam až mě tření pustí a zjistil jsem, že vůbec nikam :-). Už u toho prvního mírného úhlu 15° se s přáníčkem skoro nedalo hýbat. Trik pro snížení tření je navoskovat třecí plochy klasickou čajovou svíčkou. Po navoskování jsem získal plynulý pohyb i u 45° a vyzkoušel si, že dokážu hýbat více jezdítky najednou.

Každé písmenko (a tečku) jsem potřeboval posunout o jinou délku, což jsem udělal tak, že jsem každý pojezd pod písmenkem sklonil pod jiným úhlem. Úhel se dá určitě spočítat, ale jednodušší se mi ukázalo si to v Inkscapu vyzkoušet a po pár pokusech jsem správný úhel našel.

Příprava grafiky

Když jsem měl ověřeno, že základní mechanika bude fungovat, tak jsem se pustil do zbytku přáníčka.

Rastrové podklady jsem řešil v GIMPu. Dip a hranolku jsem si v bistru vyfotil, v GIMPu ořezal a převedl do odstínů šedi. U hranolky jsem musel trochu upravit tvar a zvýraznit hrany, protože jinak po vygravírování a vyřezání na laseru vypadala spíš jako cigareta než jako hranolka :-). Protože jsem hranolku gravíroval z obou stran, tak jsem ji musel ještě upravit tak, aby byl její obrys osově souměrný. Pro získání obrysu hranolky pro řez na laseru jsem v Inkscapu použil nástroj “Trace Bitmap” a hodnotu “Brightness cutoff” jsem nastavil na 0.999. Potom jsem použil Dynamic offset. Nemusel jsem tak objíždět tvar křivkami, což by mi zabralo mnohem víc času.

Vektorové věci jsem řešil v Inkscapu. Celé přáníčko jsem chtěl zmáčknout do rozměru vizitky, takže jsem si udělal obdélník a do něho nahrubo vložil všechny věci, které jsem tam chtěl mít, tedy logo, fotku dipu, hranolku a text přání. Když jsem věděl, kde co bude, tak jsem si postupně vrstvu po vrstvě doplňoval detaily a také si pohyblivé části vždy zobrazil dvakrát: na výchozí a konečné pozici. To mě hodně pomohlo k představě, kde by mohl být nějaký mechanický problém později při výrobě.

 I přes to, že jsem používal vrstvy, tak jsem se ve všech těch detailech začínal ztrácet. A to hlavně proto, že jeden překrýval druhý, takže něco nebylo skoro vůbec vidět. Říkal jsem si, že by se mi líbilo mít víc pohledů na jednu věc najednou a k tomu jsem v Inkscapu využil klony. Nástrojem Clone jsem si naklonoval všechny důležité věci a aby mi všechno přesně lícovalo, tak jsem si každou vrstvu posunul o 100mm tak, že jsem si měnil hodnotu v Y o 100 pro první vrstvu, o 200 pro druhou, atd. Pokud byste si chtěli něco posouvat o relativní vzdálenost s ne tak kulatou hodnotou, tak je na to trik, že můžete do políčka Y k hodnotě “123.456” připsat třeba +321, tedy napíšete “123.456+321” a dáte enter a Inkscape sám dopočítá, že to bude “444.456”.

Laserování

Použitím klonů jsem už měl připravené jednotlivé vrstvy, které jsem chtěl na laseru vyrobit. Každý díl měl ale svoje specifika, takže jsem to nemohl jen poslat do laseru a počkat si na výsledek. Vždy pokud to jde, tak používám řez bez pásky a poté díl od opalu obrousím. U těchto malých jemných dílů to ale nejde, takže jsem skoro na všechny díly používal pásku.

Pro vyladění parametrů na laseru vždy používám testovací grafiku, ve které použiju všechny barvy a velikosti z konečné grafiky, ale na malé ploše, abych neplýtval materiálem. Konkrétní parametry, které jsem použil na Speedy 400 (120W), od kterých se můžete odrazit i vy:

Hranolka (s páskou):

• Engrave (black): Power 70%, Speed 100%
• Cut (red): Power 100%, Speed 3%

Přáníčko (s páskou):

• Engrave (black): Power 70%, Speed 100%
• Engrave (blue): Power 100%, Speed 90%
• Cur (red): Power 100%, Speed 3%

Nejjednodušší byla hranolka: Gravír a řez z jedné strany a poté gravír z druhé strany.

U první vrstvy jsem nejprve použil pásku, provedl gravír jednobarevných částí, provedl řez a poté pásku sundal a na čistý díl vygravíroval dip. Dip je totiž ve stupních šedi a špatně by se přes pásku gravíroval.

U druhé vsrtvy jsem si myslel, že bude velice jednoduchá, ale zabrala mi vlastně nejvíce času. Při sestavování jsem si totiž všiml, že barva gravíru na druhé vrstvě (písmena KAT) je mnohem tmavší, než na vrstvě tři (písmena BRRS). Nejdříve jsem si myslel, že je to materiálem, že je zkrátka v dýze jinak barevné dřevo a zkusil jsem písmena vyřezat z jiné části překližky, ale to nepomohlo. Po několika pokusech mi došlo, že je gravír tmavší tím, že ho opálí řez kolem písmen. Zkusil jsem tedy provést gravír přes pásku, odgravírovanou část znovu přikrýt páskou a poté řez. Páska na gravír ale nepřilehla dobře a kouř se dostal pod ní. Rozhodl jsem se tedy vyměnit pořadí a nejprve provést řez s páskou a až poté gravír. Tam byl zase problém v tom, jak tak malé díly udržet, aby mi nepropadly mřížkou dolů. Můstky byly po vykrojení moc vidět a když jsem použil podložku, tak mi dílky vyfoukl pryč Air asist :-). Výsledný postup byl tedy udělat řez přes pásku s podložkou, dílky páskou zespodu přilepit páskou, aby držely, a nakonec udělat gravír. Pak už byl odstín gravíru stejný. Uf :-).

Třetí vrstvu jsem řezal z rubu, protože laser nikdy neprořeže hrany rovně a řez je nahoře vždy širší a dole vždy užší. Díky tomuto otočení jsou mezery v řezu vidět mnohem méně. Poté jsem díl otočil a dodělal gravír.

Čtvrtá vrstva už byla jednoduchá, jen mi všechny ty malé dílky propadly a nevěděl jsem, který patří kam, ale naštěstí na tom moc nezáleželo.

Sestavení

Sestavení byla jako vždy ta nejzábavnější část. Nejprve jsem si navoskoval pohyblivé díly čajovou svíčkou. Každý díl jsem přejel několikrát a pak vždy odstranil zbytky vosku, které by mohly vadit při lepení. Několikrát jsem si do přáníčka drknul a vše se mi posunulo, takže jsem si ho páskou přilepil ke stolu a pak to šlo všechno líp.

Vždy po přilepení dílu jsem pár vteřin počkal a pak ihned všemi díly, co se měly hýbat, zkusil opatrně posunout, abych si byl jistý, že jsem přilepil vše ná správné místo a také že mi lepidlo nezateklo někam, kam nemělo. Celé přáníčko jsem pak zatížil knížkami, aby zůstalo zmáčknuté a lepidlo správně vytvrdlo, ale každých 15 minut jsem přáníčko vyndal a celý pohyb vyzkoušel. Přes noc jsem ho nechal vytvrdnout a všechno dopadlo skvěle.

Výsledek

Upřímně mě překvapilo, jak do sebe všechno zapadlo a všechno na první pokus fungovalo. Přáníčko se hrozně moc líbilo a skoro tam byly i slzy, takže se mi zdá, že se hodně povedlo. Kluci si ho v Bratrs vystavili, takže se tam na něj můžete přijít podívat a vyzkoušet si ho. Věřím, že i vám se povede vyrobit si originální přáníčko nebo vizitku, kterými někomu uděláte obrovskou radost :-).

 _