Jakub Stacho

Hnefatafl – vikingské šachy

Laserová řezačka Mechadílna

Hnefatafl (staroseversky Králova deska) je norská desková hra ze 4. století.
Staří Vikingové si ji brali na své plavby, díky tomu se rozšířila po celém světě.

Hra je archeologicky dobře zdokumentovaná desítkami sad hracích figurek. Převažovaly dřevěné herní desky, které měly často zpevněné okraje či boky opatřené držadly. Figurka krále byla obvykle větší a nějak zvýrazněná (např. měla obličej nebo byla okovaná).

Přesná pravidla se však nikdy nedochovala, proto jsou moderní pravidla rekonstrukcí z různých pramenů.

Inspirace:

K tvorbě mě inspirovalo toto video plus nějaké náhodné obrázky na internetu. Veškeré podklady jsem si nakreslil sám. Plánky neexistují, vymýšlel jsem to v průběhu.

Materiál:

Odřezky exotického dřeva (od Cupáka)
Dubová deska (z hobbymarketu)
Panty, šroubky (z hobbymarketu)
Mosazné zavírání (z náhodného e-shopu)
Prstencové magnety 12×3 (od Číňanů)
Ploché magnety 12×1 (z Neomag.cz)
Epoxidová pryskyřice
Práškový pigment
Lihové mořidlo
Minerální olej
Lepidla
Dýhy

Nářadí:

Laserová řezačka
Rotační adaptér
Okružní pila
Stojanová vrtačka
Hoblík velký i malý
Pásová bruska
Excentrická bruska
Pilníky, pilka na kov
Japonská pila na dřevo
Dláta z FabLabu i vlastní
Úhelník, kladivo
Všechny svěrky!

Výroba:

Hrací deska je z exotického dřeva merbau. Jednotlivá malá prkénka, jsem slepil do velké desky.

Po vytvrzení lepidla jsem výslednou desku ohobloval hoblíkem a obrousil excentrickou bruskou.

Vnitřek je z dubu a bude ukrývat figurky. Většinu materiálu jsem vyvrtal forstnerovým vrtákem.

Obě poloviny desky budou spojeny pomocí pantů. Zahloubení jsem udělal postaru, pomocí dláta.

Figurky jsou z dubové kulatiny. Pro zakulacení jsem si vytisknul přípravek pro upnutí do vrtačky.

Motivy figurek jsem kreslil fixou na papír. Po nascanování v copycentru jsem jen upravil kontrast.

Pro gravírování jsem použil rotační adaptér a delší čočku (aby i zaoblená část byla zaostřená).

Králova koruna je z kousku měděné instalatérské trubky. Použil jsem pilku na kov a pilníky.

Ze všech figurek bylo potřeba odřezat spodky, kterými byly uchyceny. S japonskou pilou to šlo rychle.

Hrací desku jsem rozříznul napůl, půlky opět slepil páskou a na laseru vygravíroval herní plán.

Ze spodní strany jsem vygravíroval otvory pro ocelové podložky. Později se ukáže, že to byla chyba…

Do spodků figurek jsem vyvrtal zahloubení pro magnety (pomocí válcové frézy, aby měly rovné dno).

Díky upnutí svěráku byly všechny otvory ve středu. Hloubka byla díky zarážce vrtačky taky konzistentní.

Pro obarvení černých figurek jsem použil akrylátovou barvu. Trochu jsem se bál, že se gravírování ztratí.

Po jemném přebroušení ale dřevo opět vystoupilo a barva zůstala jen ve vygravírováných prohlubních.

Dorazily magnety. Zjišťuju, že podložky se nepřichytávají na střed. Všechny podložky proto musí ven.

Místo podložek jsem sehnal placaté magnety stejného průměru, takže otvory stačilo jen mírně vydlabat.

Pro jistotu do dubové desky vygravíruji i vyhloubení, aby tloušťka magnetů nebránila slepení desek.

Horní desku z exotického dřeva jsem mírně přebrousil, abych ji zbavil nečistot z laserování.

Slepuji desky napěňovacím PUR lepidlem. Využil jsem fintu se zrnky soli, aby desky po sobě neklouzaly.

Vygravírované části horní desky zaliju epoxidem s pigmentem, aby byla deska hladká a kresba černá.

To žluté uprostřed je kaptonová páska, která odděluje obě poloviny, aby se k sobě neslepily.

Epoxid se nakonec povedlo nanést a nyní přišlo na řadu čekání. Netvrdil se dobře, takže radši 4 dny...

Mezitím jsem do figurek vlepil magnety. Protože jsem otvory udělal hlubší, mohu je pak zakrýt dýhou.

Kolečka z dýhy jsem říznul na laseru a bylo to hned. Po zabroušení je spodek figurek v rovině.

Nyní můžu konečně herní desku seříznout na finální rozměr. Pomohlo pevné upnutí vodicí lišty.

Hrací deska po hrubém přebroušení vypadá docela dobře. Figurky se po ní pohybují bez problémů.

Poslední doladění vnitřku. Použil jsem dláta a miniaturní čínský hoblík – konečně našel využití.

Dovnitř jsem vygravíroval pravidla hry a její historii. Plus vikingske runy jako věnování.

Aby měl dub podobnou barvu jako merbau, smíchal jsem dvě lihová mořidla do přibližného odstínu.

Při moření jsem měl trochu strach. Ale po zaschnutí a přebroušení se vygravírovaný text opět objevil.

Po naolejování zbývá jen přitlouct zavírání. Dopadlo trochu křivě, ale vikingové by nad tím taky mávli rukou.

Celá hra i s figurkami váží přesně 2 kg. Takže je to pořádná chlapská hra a není pro slabochy.

Po otevření se uvnitř skrývají všechny figurky připravené na hru. A pravidla nelze ztratit.

Díky magnetům figurky drží. Takže se bez problémů dá hrát na lodi nebo v průběhu bitvy.

Faily, aneb víc štěstí než rozumu:

Celou hru jsem chtěl původně vyfrézovat pomocí CNC frézky. Protože ale byla mimo provoz, tak jsem vše dělal ručně. Hlavně vydlabání vnitřku zabralo spoustu času. Nakonec to ale díky nepřesnostem vypadá víc autenticky.
Deska měla být původně trochu menší. Protože jsem si to ale blbě rozměřil, tak jsem dodatečně musel zvětšit celou hrací plochu. Nakonec to bylo vlastně dobře, protože jinak by hrací kameny byly moc blízko u sebe.
Díky tomuto zvětšení to navíc náhodou vyšlo tak, že šířka exotických prkének je přesně přes 3 hrací pole. Slepené spoje tak vycházejí přesně na hranice políek, takže nejsou vůbec vidět.
Dřevo merbau je dost nevhodné na hoblování. Kdybych si to předtím přečetl na internetu, ušetřil bych si několik zakousnutí hoblíku.
Zahloubení figurek pro magnet jsem původně chtěl udělat přesně 3 mm. Špatně jsem si to ale nastavil, takže výsledná hloubka byla 3,3 mm. A jen díky tomu jsem pak škaredé magnety mohl zakrýt dýhou, což jsem původně neplánoval.
Největší fail vznikl kvůli snaze ušetřit peníze. Do hrací desky 13×13 jsem chtěl místo magnetů zabudovat jen podložky. Myslel jsem si, že prstencové magnety s otvorem se k podložkám s otvorem budou přichytávat správně (na střed). Když ale magnety dorazily, přichytávaly se stejně blbě jako normální magnety (šejdrem).
Černé figurky jsem původně chtěl jen namořit. Vypadalo to ale blbě. Ze zoufalství jsem sáhnul po náhodné černé barvě, co se mi válela ve skřínce. Po nanesení jsem si myslel, že to můžu celé vyhodit. Po přeborušení mě ale samotného překvapilo, jak dobře figurky vypadají. Fakt jsem to nečekal.
Obvod královy měděné koruny je popsán něčím, co vypadá jako starobylé runy. Ve skutečnosti je to původní topenářské označení normy ČSN, které přesně v tom místě na trubce bylo a já si ho nevšiml.
Epoxid jsem zvolil asi úplně ten nejblbější možný. Jednak se míchal v poměru 100:3, což se v malém množství těžko trefuje. Zároveň byl ale moc tuhý a měl krátkou pracovní dobu (20 minut). Takže místo plánovaného rozlití jsem jej nakonec spíš napatlal. Na desce je tak několik míst, kde epoxid prohlubně nezaplnil až po povrch. Příště raději koupím pryskyřici přes internet a holt si pár dní počkám na dodání.
Při moření jsem chtěl použít odstín „ořech“. Protože jsem ho ale měl málo, přilil jsem tam trochu mořidla „mahagon“. Je to tedy úplná náhoda, že výsledný odstín je stejný jako exotické dřevo hrací plochy.
Po natření se namořená vnitřní strana trochu prohnula, asi tak o milimetr. Díky tomu ale obě poloviny po zavření mírně pruží a pomocí zapínání se sepnou k sobě. Kdyby byly úplně rovné, tak by zavírání nedrželo.