Od plánku z hospody k otočné vodní dýmce
Evoluce výroby
„Na začátku jsem všechno, co není přímá linka, dělal ručně. Musel jsem mít nabroušený tvarový nůž, na papír jsem si kreslil tvar a podle toho jsem vybrušoval nůž, abych ten tvar mohl vybrat,“ vzpomíná Tomáš na náročnost ruční práce. Přechod k CNC stroji výrobu výrazně zjednodušil. „Na CNC už je to samozřejmě mnohem jednodušší, člověk to nakliká do počítače a je hotovo."
Nejtěžší výzvou bylo zajistit, aby se střed dýmky hladce otáčel, správně těsnil a fungoval i po roce používání. Ve spodní části dýmky je jednosměrné těsnění, které umožňuje vyfouknutí kouře, nad ním je nylonové ložisko se skleněnými kuličkami, aby nerezavěly, a horní část obsahuje těsnicí kroužek, který zajišťuje těsnění celé horní části.
Nápad z hospody
„Byli jsme s kamarády na vodní dýmce, bylo nás víc, a jak jsme si předávali hadici, zamotalo se to, shodili jsme dýmku na zem a rozbila se. Tak byl z toho trošku problém,“ vzpomíná Tomáš na začátek svého projektu. Po několika pivech se v ten samý den zrodil nápad na otočný střed. „Hned jsme si to nakreslili na kus papíru, co jsme našli,“ dodává. Psal se rok 2020 a tím začala Tomášova cesta k otočné vodní dýmce.
První výrobek se téměř nezměnil, co se týče základního konceptu, ale design prošel úpravami. „Nákres mám stále schovaný a naskenovaný,“ říká Tomáš. Vývoj dýmky byl složitý proces, který zahrnoval pokusy a omyly. „Finální výrobek jsem vytvořil u dědy v dílně, tedy tu první dýmku. A pak už se to přesunulo k něčemu, co by šlo vyrobit na CNC ve větších počtech,“ vysvětluje.
Tomáš všechny součástky kromě skleněné vázy, talířku, hadice a pružinky vyráběl sám. „To jsou generické součástky, které se vyrábí masově, takže nemá smysl znovu vynalézat kolo,“ vysvětluje a vzpomíná, že výroba prvního prototypu mu zabrala přibližně 100 hodin.
Jak dostat dýmku k více lidem
Přechod od prototypu k výrobní sérii byl pro Tomáše další velkou výzvou. „Když člověk dělá jeden kus, tak je mu jedno, že mu to zabere třeba dvě hodiny, protože to dělá jednou a přežije to. Ale když jich dělá dvacet, tak je to čtyřicet hodin práce a ještě k tomu repetitivní práce,“ říká Tomáš. Výzvou bylo zefektivnit kroky výroby, aby to bylo časově i finančně udržitelné.
„První dýmku, kterou jsem vyráběl pro sebe, jsem dělal asi rok a půl. Když jsem ji měl hotovou v pěkné černé nerezové variantě, začal jsem ji nosit po různých akcích a oslavách,“ popisuje Tomáš a vysvětluje, že ho motivoval zájem kamarádů. „Teď mám vyrobenou malou pilotní sérii, budu vytvářet propagační materiály a udělám si e-shop." A zároveň přemýšlí nad ochranou pomocí užitného vzoru.
Děda OG maker
Jak se vůbec Tomáš k navrhování a vytváření dýmek dostal? Jeho inspirací byl především děda, který měl dílnu a který ho už od mala vedl k tvořivosti. „Asi jsem se to naučil od dědy, OG makera, který to dělá už bůhvíjak dlouho. Je to něco, co znám celý život,“ směje se Tomáš. A maker spirit ho žene dál.
Tomáš si začal říkat maker od chvíle, kdy se dozvěděl význam tohoto slova a zjistil, že na něj sedí. „Bylo to přirozené, vyrůstal jsem s dědou v dílně, kde jsem se učil opravovat a vyrábět."
Rada od zkušeného makera
„Ne všechno, co člověk vymyslí, jde rozumně vyrobit,“ říká Tomáš. Přesto je přesvědčený, že makerství přináší velké zadostiučinění, když se konečně podaří rozlousknout problém. „Stačí mít v garáži svěrák s dlátkem a pilkou,“ říká, a dodává, že každý, kdo něco vyrábí rukama a dělá to jako své hobby, je maker.
